Demon Gaze je nový dungeon crawler, který vyšel už před nějakou dobou exkluzivně pro kapesní konzoli Playstation Vita. Už na první pohled je jasné, že se jedná o odpověď studia Kadokawa Games na hardcore záležitost s názvem Etrian Odyssey, která vychází na konkurenčních Nintendo konzolích. To, zda jde o povedenou odpověď a vývojáři nám přinesli kvalitní hru se zajímavým příběhem a povedenou hratelností, se vám pokusíme osvětlit v následující recenzi.
Příběh je, nebo by alespoň měl být, jedním z hlavních lákadel u většiny dnešních her, pokud se samozřejmě nejedná o nějakou tu logickou záležitost nebo něco, co na příběhu tolik nestaví z principu věci. Demon Gaze ho má rovněž, ale jak je zvykem u tohoto typu her, nejedná se o nic převratného a revolučního. Ujímáte se role Demon Gazera, který je přiveden bývalou lovkyní démonů Lornou do místní hospody, která se stala jakousi svatyní před démony, kteří zahltili svět. Téměř nikde není bezpečno a tohle je právě ta poslední bašta v boji proti zlu. Váš úkol je jednoduchý – zbavit svět démonů, včetně toho nejvyššího jménem Sol. Ten je otcem všech démonů, a dokud nebude úplně zničen, je svět vystaven neustálému nebezpečí. Co mě osobně zaujalo, tak je právě pojetí příběhové linie, která je oproti svému hlavnímu rivalovi poměrně bohatá a má hlavu i patu, což beru jako třešničku na dortu. Samotný děj má totiž i několik velmi zajímavých zvratů, které nebudu rozebírat, abych případné mladé Gazery nepřipravilo o potěšení z překvapení. Celá hra se navíc odehrává v přibližně 50-60 hodinách (pro ty zkušenější), takže se navíc opravdu nejedná o zábavu na jedno odpoledne nebo několik večerů.
Své neopomenutelné místo zde má i zmíněná hospůdka, kde se odehrává velká část příběhových i vedlejších rozhovorů, které jsou slušně napsány, a setkáte se s několika zajímavými charaktery, kteří v hospůdce pracují. Krom samotných nákupů vybavení se zde nachází ve sklepě i tajemná Prometh. Což je dívka, která přebývá v rakvi a když jsem ji pořádně poznal, tak mi trošku připomenula tajemného Vincenta z Final Fantasy 7. Prometh vás za mírný poplatek oživí (v závislosti na levelu vaší postavy) a také nabídne speciální možnost získat látku Ether, kdy při procesu dojde ke zničení zbraně. Díky Etheru, si následně budete moci vylepšit zbraně a vybavení, které ovšem musí být ze stejné kategorie, z jaké bylo získáno, což v praxi znamená, že Ether z meče můžete použít na vylepšení meče a ničeho jiného. V hospodě dále najdete i Fran, která ji vede a bude vaší kamarádkou, která vás vždy podpoří, a pouze díky ní získáte démony do svých služeb, které si rozebereme v následující části. Po hospodě se nemůžete volně pohybovat po svých, ale pouze navštěvujete jednotlivé části formou nabídky, v níž si zvolíte, kam se vydáte a co uděláte.
Jak již bylo zmíněno, velkou roli zde hrají zlí démoni, které můžete pochytat a využít je pro následný boj. Každý démon má dvě verze – normální, v níž vypadají jako normální lidé, a poté svoji horší, avšak skutečnou podobou, která je obvykle i mnohem agresivnější. Abyste na démona narazili, musíte obsadit speciální kruhy, které jsou jim zasvěceny a získat je pod svou moc. Tyto kruhy mají hned několik zajímavých schopností – ty úplně základní jsou Save a Load, díky nimž si můžete na bojišti ukládat a nahrávat svůj progres, což je díky obtížnosti hry opravdu velmi užitná featurka. Další možností je aktivace démonů, protože v závislosti na vaší úrovni můžete mít 1 až 3 démony z celkového počtu 12, přičemž každý z nich nabízí jiné schopnosti, ať už na bojišti nebo mimo něj. To nejlepší jsem si nechal nakonec, protože poslední užitnou vlastností, kterou tyto kruhy mají je obětování speciálních gemů a díky nim můžete získat od obyčejných zbraní až po ty opravdu legendární, s nimiž budete nepřátele kosit s maximální účinností. To vše je samozřejmě závislé na tom, jaké drahokamy použijete, lokaci, kde je použijete, protože podle toho se liší i síla nepřátel a nakonec i špetka toho štěstí. Tímto způsobem se dá zajistit i příjem do vaší peněženky.
Abychom se ovšem vrátili k démonům, tak jak již bylo zmíněno, každý démon disponuje speciálními schopnostmi, z nichž jsou na počátku nejdůležitější 3 – Comet, Mars a Chronos. Díky Comet totiž uvidíte tajné chodby, které jsou v dungeonech skryté, Mars je nenahraditelná pomocnice, co se týče útoku a pokud budete spoléhat jako já na hrubou sílu, tak si ji od doby, co ji získáte pryč ani nedáte pryč. Jako poslední je Chronos, která zase spoléhá na obranu, což ale není vše. Tou zajímavější schopností je totiž to, že vás už nebudou moci zranit nebezpečné části podlahy jako například láva, ostnaté keře či jedovatá bažina. Postupně si ovšem přijde i na další démony, díky nimž se může zvýšit příjem vašich zkušeností a zlata, nechat si vyléčit těžká zranění nebo si zvýšit účinnost vašich kouzel. Nabídka je opravdu pestrá a díky jednotlivým kombinacím je možná hru hrát několika desítkami způsobů, přičemž bude jen na vás, abyste si vybrali ten, co vám bude ušitý na míru.
Soubojový systém je zde možná až příliš podobný či dokonce stejný jako v Etrianu, což pro staré mazáky může představovat určitou výhodu. Standardně začínáte s jedním pomocníkem a postupně si můžete udělat další s tím, jakmile pro ně zakoupíte místnost v hospodě, kde mohou přebývat. Postavy si následně můžete rozdělat do přední a zadní linie, z nichž každá má své výhody a nevýhody, s nimiž v boji musíte počítat, protože ty přední linie jsou vystaveny většímu nebezpečí než ty vzadu a rovněž z nich můžete útočit s jakoukoliv zbraní.
Boj probíhá v tazích, které jsou přímo závislé na hbitosti vašich postav, proto se můžete snadno dostat do situace, kdy stihnete zlikvidovat předtím, než na ně vůbec přijde řada. Tento systém nadále rozvíjí celou podstatu této hry, kterou je taktika, protože v opravdu těžkých soubojích bude záležet na tom, jestli zaútočíte jako první, nebo druzí. Není totiž nic horšího než situace, kdy už nemáte moc životů a předtím než se vyléčíte, tak bude několik členů vašeho týmu zabito. Pak přicházíte o důležitou výhodu několika tahů a celý boj se značně zkomplikuje. Autoři navíc souboj pojali tak, že vždy vidíte jen nepřítele a následné útoky, které mají svůj vizuální kabát, takže kdo by se těšil na souboje, v nichž jednotlivé útoky vidíte krásně ve 3D, bude asi zklamaný, ovšem tento systém se ujal a díky němu hra netrpí jinými neduhy. Navíc i přes možnost výběru obtížnosti v průběhu hry bude mít asi většina hráčů i s Easy (Cold) obtížností docela velké problémy a dost možná bude uvažovat o novém sportu – hod Vitou.
Na začátku jsem už napsal, že hlavní postavou je Demon Gazer, což nijak neovlivníte a nemůžete si ho změnit. Co ovšem ovlivnit můžete, jsou třídy ostatních postav, protože od toho se celá hra bude odvíjet. Kromě vás tak máte další 4 místa a můžete si sami vybrat, zdali šáhnete po bojovníkovi, paladinovi nebo si dáte raději samuraje. Krom nich se tu dále nachází například i vrah, hraničář, léčitel nebo čaroděj, přičemž každý z nich může používat určité druhy vybavení a své typické schopnosti, které v boji budou znamenat rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Když už jsme u těch povolání, rád bych zmínil pro mě trošku šokující novinku a to, že léčitel zde nemá schopnost oživení, což mi v danou chvíli připadalo, jakoby na mě někdo chrstl vařící vodu do obličeje a vzpamatovával jsem se z toho až do samého závěru.
Lokace, kterými ve hře procházíte, jsou poměrně rozmanité, a tak se budete moci pohybovat ohnivým městem, lesními háji či podvodními lokacemi, abyste nakonec skončili v obrovském hradu Grimodar, kde má dojít ke zrození Arch démona Sola. Jednotlivé lokace navíc dostaly náboj, protože díky hardwaru, kterým Vita disponuje, vše vypadá opravdu skvěle a na grafice byste jen těžko hledali nějakou větší chybu. Navíc se dá říct, že hra funguje ve dvou světech. Tím prvním je samotná hospoda, kde je vše kresleno v anime/manga stylu, zatímco scenérie, kde se můžete pohybovat, jsou zpracovány mnohem věrohodněji a zde nebudu chodit kolem horké kaše, ale na handheldech rozhodně nenajdete lépe vypadající dungeonovku. Technicky je pak vše dotaženo k dokonalosti a hra pořád běží plynule, bez záškubů či výpadků.
Po hudební stránce jsem byl trošku zklamaný, protože zde nenajdete nic extra. Ne snad, že by hudba nebyla zajímavá, protože se poslouchá celkem příjemně, ale není to jedna z těch her, jejíž melodie se vám nesmrtelně zaryjí do mysli i srdce a vy i po letech budete vzpomínat, jak jste v závěru hry kosili nějakého toho bosse, či jste prozkoumávali obrovské hradní katakomby. Velkým nedostatkem, který bych ještě rád zmínil, je mapa, která dle mého není dostatečně detailní a funkce automatického zakreslování při průzkumu mi zrovna nesedí. Vše je totiž závislé pouze na hře a vy sami si poznámky můžete dělat pouze pomocí křídy, a to psanou formou. Vita je sice dotyková, ale chybí ji stylus, což by se na zakreslování mapy výtečně hodilo, a je tak trošku škoda, že tato featurka unikla.
Přestože Demon Gaze určitě nepatří mezi hry, které by byly v našich končinách vyhledávány, o to víc překvapí, jaký kvalitní počin nám autoři připravili. Je ale nutno zmínit, že hra je určena spíš pro starší hráče, kteří mají rádi výzvy a nejsou slabší povahy, protože se nejedná o lehkou záležitost. Nicméně pro všechny opravdové fanoušky JPN her a tohoto žánru, je Demon Gaze doslova nutností a neměla by nikoho z nich rozhodně minout, protože přesně tohle jsou ty hry, které Vitu dostávají nahoru a díky kterým jsem rád, že ji vlastním.
Konečný verdikt: 85/100
Žádné komentáře:
Okomentovat