Recenze The Legend of Zelda: A Link Between Worlds

Poslední díl série The Legend of Zelda: A Link Between Worlds vyšel už téměř před tři čtvrtě rokem a stal se jednou z her, které dělají čest handheldu od Nintenda s názvem Nintendo 3DS. Ačkoliv se jednalo o můj první díl Zeldy, tak nutno dodat, že hra dokáže celkem snadno učarovat a oslovit, jak ty mladší, tak i starší hráče. V následující recenzi se jí podíváme na zoubek a uděláme malý souhrn důvodů pro a proti, které by vás k této hře mohli přivézt a prožít celý její příběh. Tou dobrou zprávou je fakt, že se jedná o nový originální díl, který ovšem někteří podle ohlasů nepřijali úplně dobře, protože jsme se vrátili zpět do doby, kdy byla Zelda snímána shora a chybí jí ten klasický 3D kabát v pravém slova smyslu, tak jak jste to mohli vidět u dílu Ocarina of Time nebo obou dílů na konzoli Wii. Navíc je jasné, jak moc Nintendo na tuto hru vsázelo, protože s ní vydalo i speciální limitovanou edici, která kromě hry obsahuje i černozlatou kombinaci 3DS XL.

           

            Příběh jako takový se otevírá v regionu Hyrule, který je hlavním působištěm našeho hrdiny jménem Link. Ten pracuje jako kovářův učedník a nutno dodat, že nadšením a dochvilností moc netrpí. I přesto ho kovář požádá, aby kapitánovi hradních stráží zanesl zapomenutý meč a tak začíná Linkovo dobrodružství. Při následném předání totiž dojde k napadení mladé kněžky jménem Seres a ta je proměněna v obraz na stěně mágem Yugou, přičemž se dozvíte, že celá událost má jakési spojení s původními 7 mudrci a jejich potomky. Pak se Yuga pokusí zabít i Linka, který to však přežije díky starému, obnošenému náramku, který získá od obchodníka Ravia, který se tak nějak nastěhuje do vašeho domu. Tento přívěšek je natolik zvláštní, že Linkovi dovolí změnit jeho 2D a 3D podobu téměř dle libosti. Budete se tak moci překreslit na zeď, dostat do nepřístupné části a tam se zase zhmotnit.  Postupně ho tak vaše kroky zavedou z regionu Hyrule do regionu Lorule, který je jakousi paralelní verzí toho prvního. Faktem však zůstává, že Lorule je spíše temnou verzí Hyrule, kde se věci vyvíjeli tak nějak jinak. Zde budete muset osvobodit všechny potomky původních mudrců, s nimiž se během první části hry setkáte a pokusíte se tak získat nazpět legendární artefakt Triforce of Courage (Triforce je onen znak složený z trojúhelníků, který je pro svět Zeldy naprosto typický). Velkou zajímavostí je zde i možnost náhodného vybírání dungeonů, takže bude jen na vás, jaké pořadí zvolíte a určíte si tak svou vlastní cestu. Tento přístup dnes není moc praktikován a cestu máte vždy více či méně nalajnovanou, za což autory můžeme jen pochválit, protože se odklonili od zaběhnutého stereotypu. Linka tak čekají neuvěřitelná dobrodružství ve dvou různých světech, která budou plná nebezpečí, boje s nebezpečnými monstry a Bossy, kteří vás čekají v dungeonech a nakonec se vám snad i podaří zachránit svět a přemoci Yugu.

            Ačkoliv se tato hra může zdát jako klasické RPG, kde máte jednoho hrdinu, tak hned na začátek pro úplné nováčky zmíním, že jakýkoliv vývoj postavy není možný, alespoň ne standartním způsobem skrze levely, které znáte z mnohých her. Postava má určitou hladinu zdraví, kterou si můžete zvednout tím, že najdete čtvrtky srdcí a za každé 4 vám bude zvýšeno zdraví o jedno srdce. Rovněž lze získat i různé speciální schopnosti ovšem spíše formou zbraní a ty následně využívat za pomoci energie, kterou má link k dispozici. Zbraní je zde poměrně dost, od klasického meče, přes legendární Master Sword až po různé magické hole, bumerang či kladivo. Takovou specialitou je zde to, že zbraně si od Ravia můžete zakoupit nastálo, což představuje poměrně vysokou cenu nebo si je zapůjčit pouze za zlomek ceny, přičemž pokud umřete, tak vás Ravio navštíví a všechny takto získané zbraně si vezmět zpět a vy si je budete muset znovu koupit. V začátcích hry je tak dobré si je půjčovat, zatímco s odstupem času byste měli přejít k jejich kupování. Tyto zbraně vám právě kromě klasického ničení většinou přinesou nějakou tu vedlejší schopnost, díky níž se můžete dostat do neprobádaných lokací (v některých dungeonech jsou nutností), či aktivovat různá zařízení. Pro příklad si vezmeme kladivo, díky němuž můžete například zarazit do země kůly, které vám blokují cestu nebo zasáhnout odrážedlo a to vás vyhodí do vzduchu na nějakou tu plošinu. Stejné je to s holemi, které jsou ve hře celkem tři – ohnivá, ledová a větrná. Ohnivou můžete použít například pro roztavení ledových ker a soch, zatímco ta větrná vás dokáže vynést o několik metrů výš, kde přistanete na projíždějící plošinu nebo se s ní svezete ve větrném proudu. Možná právě proto jak hra pracuje s jednotlivými nápady a možnostmi, tak si mnoho nezkušených hráčů myslí, že se jedná o hru na hrdiny.

             O tom jak úžasnou hrou Zelda asi není potřeba mluvit, protože se stačí podívat na to, jak dlouhá je a přesto si po celou dobu udržuje vysokou úroveň hratelnosti a zábavy samotné. Hra jako taková vám po příběhové stránce zabere něco okolo zhruba 15-20 hodin, což je na Zeldu možná méně než obvykle, ale pořád je nutno brát v potaz, že se jedná o handheldovou verzi a i tak je herní doba delší než u velkého množství konzolových her. Krom toho je ve hře i spousta vedlejších úkolů a možností. Jednou z nich je sbírání malých potomků Maiamai, která je jakýmsi velkým korýšem. Té se po světě Hyrule a Lorule ztratilo 100 jejích potomků, které musíte najít. Odměnou vám za to bude vylepšování vašich zbraní a také speciální útok z otočky. Pro správné dobrodruhy je zde přichystáno i spousta jeskyní a dungeonů jako takových. Zde můžu opět vyzdvihnout onen perfektní nápad, v němž autoři spojili 2D a 3D světy dohromady. Díky tomu má hráč možnost prozkoumat mnoho nepřístupný lokací a v pohodě si tak zvýšit herní dobu i daleko přes 50 hodin. Velmi dobrým rozhodnutím bylo i zakomponování množství několika miniher, které také dokážou zabavit. K dispozici tak budete mít jak běžecké závody po regionu Hyrule, tak vyhýbáním se slepicím nebo speciální formu baseballu. 

Ačkoliv víme, že 3DS není po hardwarové stránce na špici, nejde se ubránit faktu, že i tak má Nintendo skvěle vypadající hry jako právě A Link Between Worlds. Díky HW se také nemusíme potýkat s problémy týkající se zamrzávání hry či poklesu frameratu, protože tvůrci si na nic nehrají a neženou se za vzdušnými zámky. Navíc je hra nabízí celou řadu překrásných lokací, přičemž můžete navštívit jak zasněžené hory, tak písečný palác, temné jeskyně či lávovou oblast. Každá z nich je dotažena do posledního detailu a hráč má tak pocit z putování po opravdu velkém světě, který nám tato hra nabízí. Zvukově je hra doprovázena se vší parádou jak známými znělkami, tak i úplně novými songy, které se nedají nezapamatovat. I přestože tohle byl můj vůbec první pokořený díl zeldy, tak hudební tvorbu jsem znal už z dřívější doby, protože Zelda disponuje jedním z nejlepších OST vůbec. Co se týče multiplayeru, tak ten ve hře samozřejmě není, což mnoho z vás asi očekávalo, protože hra je opět zaměřena jen a pouze na hru pro jednoho hráče.

            Takovým malým mínusem ve hře byl pro mě fakt, že hra se mi občas zdála až trochu jednoduchá, což bohužel nemám možnost porovnat s jinými díly. Během hry jsem totiž umřel jen asi 13x, přičemž většinou to bylo buď z nepozornosti, nebo kvůli zjištění techniky na bosse, která se dá během souboje vyčíst. Osobně jsem sice vysbírával všechny předměty rovnou, vylepšoval si jak zbraně, tak i zdraví, ale i přesto jsem měl tak nějak pocit, že to nebyla zrovna velká výzva.

            The Legend of Zelda: A Link Between Worlds je přesně tou hrou, kvůli které byste měli konzoli 3DS vlastnit. Dlouhá hra s neskutečně poutavým příběhem, plná zvratů a dobré zábavy se nehledá snadno. Hratelnost je navíc po celou dobu udržována na maximální úrovni a vy se tak nedostanete do stavu, kde se budete muset do hraní nutit. Pro všechny majitelé 3DS je Zelda nutností, kterou by v žádném případě neměli minout, zatímco ti ostatní by se měli zamyslet, jestli kvůli této hře a několika dalším konzoli nepořídit… jedná se totiž o čistou a dlouhou zábavu, na kterou jen tak nezapomenete.

Konečný verdikt: 95/100